Přehled událostí v oblasti mezinárodní migrace ve střední a východní Evropě v roce 2008

Sedm komentářů popisuje důležité události a změny v migračních trendech a migračních a azylových politikách v sedmi zemích střední a východní Evropy.

Komentáře za rok 2006 naleznete zde.
Komentáře za rok 2007 naleznete zde.

Již třetím rokem MigraceOnline.cz publikuje stručné přehledy událostí na poli migrace za poslední rok ve vybraných středoevropských a východoevropských státech. Příspěvky ze sedmi zemí stručně charakterizují dění v oblasti pracovní migrace a azylu v roce 2008. V tomto roce proběhly v některých státech změny azylové a migrační legislativy nebo projevovaly se důsledky přístupu některých států do schengenského prostoru. Společné všem příspěvkům je téma hospodářské krize, která různým způsobem ovlivnila pracovní migraci, jak na úrovni politické, tak ekonomické a sociální. Přestože jednotlivé příspěvky neposkytují vyčerpávající přehled všech událostí, jako celek i zvlášť nabízejí čtenáři čerstvé informace o realitě migrace v zemích střední a východní Evropy.


Bulharsko
Česká republika
Maďarsko
Polsko
Rumunsko
Slovensko
Ukrajina

Bulharsko

Migrační trendy v Bulharsku si zachovaly stabilitu a po vstupu země do Evropské unie (1.1. 2007) se během roku 2008 nadále vyvíjely rovnoměrným tempem. Odhadovaná míra migrace ze země nevykázala žádné významné změny. Bulharsko však bylo poprvé vnímáno jako cílová země imigrace a zpětné migrace, a to jak na úrovni veřejné diskuse, tak na úrovni postojů obyvatel. Tento trend byl posílen třemi skutečnostmi.

První z nich je finanční krize, která začala ovlivňovat migrační proudy, ne-li vždy v praxi, tak alespoň na úrovni úvah. Ačkoli krize ještě nezpůsobila výrazný nárůst počtu navrátilců, mnozí migranti žijící v kulturně rozmanitých zemích jako je Španělsko, Velká Británie nebo USA na konci roku začali zvažovat návrat domů. Ti, kteří se do zahraničí vydali teprve nedávno a ještě se nestihli usadit, jsou krizí zasažení nejvíce. Největší část bulharských migrantů pracuje v odvětvích využívajících málo kvalifikovanou pracovní sílu jako je stavebnictví, práce v továrnách nebo zemědělství. Očekává se, že Bulharsko se brzy dočká zpětné migrace.

Druhou skutečností je první pokus bulharské vlády o vypracování jednotné migrační politiky v návaznosti na Národní strategii pro migraci a integraci. Jedním z cílů této strategie je přilákat migranty zpět do Bulharska. Součástí strategie je průzkum mezi migranty, který mapuje jejich současné pracovní podmínky v zahraničí a zároveň pracovní podmínky v Bulharsku nutné k tomu, aby zvážili možný návrat do země. Další fází strategie jsou burzy práce s účastí převážně stavebních firem, které by nabízely práci v Bulharsku. Navzdory široké propagaci zůstává tato iniciativa do značné míry bez odezvy. I tak však jde o důležitý první společný krok vlády a soukromé sféry při navazování spojení s emigranty.

Dalším aspektem snahy vlády o urovnání vztahu s Bulhary žijícími v cizině je rozhodnutí harmonizovat systém zdravotního a sociálního zabezpečení. Občané Bulharska, kteří v letech 1999 až 2007 pobývali mimo území země déle než 183 dní a nevyužívali státem hrazenou zdravotní péči, podle nových pravidel již nedluží státu za zdravotní pojištění za dané období. Pokud si národní zdravotní pojištění platili, mohou požádat o vrácení zaplacených pojistných plateb. Tato záležitost je velmi důležitá pro mnohé migranty, kteří považovali požadavek dvojího zdravotního pojištění za nesmyslný a ponižující.

Třetí skutečností, která se vztahuje k úsilí Bulharska kompenzovat nedostatek vysoce a nízce kvalifikované pracovní síly, je snaha pracovní sílu dovážet. Bulharsko uzavřelo dvoustranné dohody se zeměmi jako Arménie, Egypt, Ukrajina a Vietnam, které byly doprovázeny změnami v legislativě o regulaci a legalizaci práce cizinců, což do země přivedlo vietnamské elektrikáře a svářeče. Navíc se v zemi pohybuje velký počet pracovních migrantů s pracovními vízy z Turecka a Makedonie. Pokusy o vytvoření pracovního trhu v Bulharsku, který by byl flexibilnější a otevřenější pracovníkům z ciziny, jsou jasným signálem toho, že Bulharsko je ochotno a připraveno stát se imigrační zemí.

Členství v EU neskýtá pouze příležitost k migraci z Bulharska, ale zároveň Bulharsko začleňuje mezi země, které nabízejí "normální" životní úroveň. Bulharsko je tedy vnímáno jako evropská země, které přísluší vyšší status, což může přimět emigranty k návratu, zatímco imigranti začínají proudit do země. Pozice Bulharska na poli migrace se začíná měnit v zemi imigrační a v zemi zpětné migrace.

Neda Deneva
Studentka doktorského studia, Katedra sociologie a sociální antropologie, Středoevropská univerzita, Budapešť

Česká republika

Přestože Českou republiku v roce 2008 finanční krize viditelněji nezasáhla, bylo propuštěno několik tisíc (odhaduje se 6 000 až 8 000) agenturních zaměstnanců - občanů třetích zemí. I kvůli systému, který dlouhodobě toleroval pololegální a nelegální praktiky zprostředkovatelských agentur, nelze určit jejich přesný počet. Postavení bývalých agenturních zaměstnanců je o to horší, že cizinci se ztrátou práce často ztrácejí i legalitu pobytu. Situace tak poukázala na přehlíženou problematiku zprostředkovatelských agentur, které v rozporu se zákonem často nenesou odpovědnost ani za zahraniční pracovníky, které do ČR dopraví, ani za ty, které na území ČR zaměstnávají. Za tím nestojí pouze netečnost Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i komplikovaný systém české migrační politiky, který znesnadňuje cizincům si vyřídit vízum a potřebné dokumenty vlastní silou. Situaci zhoršuje i nadále kritická situace na českých zastupitelských úřadech například ve Vietnamu, Mongolsku a na Ukrajině, která byla kvůli podezřením z korupce také medializovaná.

Po vstupu ČR do Schengenu se část cizinecké policie a celní správy zaměřila na pravidelnější a razantnější akce, jejichž cílem je odhalování migrantů bez oprávnění k pobytu. Tím se nadále posílil silně represivní přístup k nelegální migraci. Z těchto akcí vyvolal největší nevoli, a to nejen ve vietnamské komunitě, podzimní policejní zásah ve vietnamské tržnici Sapa. Tržnici obklíčilo až osm set policistů s pomocí obrněných transportérů a vrtulníku. Výsledkem kontroly téměř šesti set osob, která probíhala za nedůstojných podmínek, bylo odhalení pouze pěti cizinců bez oprávnění k pobytu.

V roce 2008 se rozhodlo o zavedení zkoušky z českého jazyka jakožto povinné podmínky pro udělení trvalého pobytu (s platností od 1.1. 2009). Vzhledem k tomu, že se jednotlivá ministerstva na počátku roku 2008 nedohodla na financování přípravných kurzů češtiny, bylo rozhodnuto, že povinná zkouška bude na nejsnazší úrovni A1. Každému žadateli stát proplácí jeden pokus o zkoušku, veškeré další náklady nese žadatel sám. Zkoušky jsou realizované pod gescí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a byla k nim zřízena speciální webová stránka http://cestina-pro-cizince.cz.

Bylo také rozhodnuto o zavedení zelených karet pro cizince, a to k 1. 1. 2009. Oproti dosavadním opatřením, kdy k pobytu a k práci na území ČR byla pro občany zemí mimo EU nezbytná dvě povolení (povolení k pobytu a povolení od úřadu práce), má od roku 2009 stačit pouze jedno - zelená karta. V prosinci Ministerstvo vnitra vydalo seznam zemí, jejichž občané mohou o zelenou kartu žádat. V seznamu je pouze dvanáct států (mezi nimi je například Austrálie nebo Kanada), což vyvolalo kritiku řady neziskových organizací, protože deklarovaným smyslem zelených karet bylo zjednodušit proces pracovní migrace. Přestože Ukrajina je v seznamu vybraných zemí, některé další hlavní země původu pracovních migrantů přicházejících do ČR, jako je Vietnam či Mongolsko, v seznamu chybí.

Marie Jelínková a Barbora Tošnerová
Autorky pracují jako redaktorky MigraceOnline.cz.

Maďarsko

Ačkoli počet žádostí o azyl byl v roce 2008 v Maďarsku nízký, nedostatky v přijímání a integraci uprchlíků nadále přitahovaly pozornost. Maďarské vládě je již delší dobu vyčítáno, že upřednostňuje složité předpisy a financování zařízení pro migranty před opatřeními na podporu uprchlíků a řešením legislativy týkající se slučování rodin. Maďarská politika v oblasti mezinárodní migrace se ve své podstatě zabývá pouze otázkami veřejného pořádku a bezpečnosti. K těmto problémům se přidala absence koherentní migrační politiky v době, a to v době, kdy země vstupovala do schengenského prostoru.

V roce 2007 vstoupily v platnost nové zákony, které definují práva a povinnosti uprchlíků. Stát se rozhodl poskytovat bezplatné vzdělání dětem mladším osmnácti let a mladí lidé mají taktéž právo účastnit se kurzu jazykové přípravy v případě, že mají v úmyslu navštěvovat instituci vyššího vzdělávání.

Dospělí mohou pobírat přídavky v případě, že přijmou práci (buď klasického nebo komunitního charakteru), anebo pokud se účastní rekvalifikačních kurzů. Podmínkou přidělení tohoto přídavku je absolvování dvouletého bezplatného kurzu maďarského jazyka poté, co byl dané osobě přiznán statut uprchlíka. Ti, kteří si přejí odstěhovat se z koleje nebo útulku a pronajmout si vlastní byt, mají možnost ucházet se o další přídavek. Stát také proplatí náklady spojené s překladem dokumentů do maďarského jazyka, jež jsou nezbytné pro sociální integraci migranta.

Do Budapešti bylo přesunuto středoevropské Regionální centrum úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (Global Service Centre of the UNHCR). Mezitím se v lednu 2008 sjednotily jednotky policie a pohraniční stráže, což vedlo ke snížení počtu osob hlídajících vnější a vnitřní hranice země.

V roce 2008 došlo k reorganizaci tří národních uprchlických center. V současnosti jsou žadatelé umísťováni do odlišných center na základě statutu jejich žádostí. V první fázi procesu žadatelé o azyl zůstávají v průměru 15 dní v Békéscsabě. Poté jsou umístěni do centra v Debrecíně, kde jsou ubytováni po celou dobu vyhodnocování žádosti, což v případě, že dojde k odvolání, může trvat léta. Žadatelé, jejichž žádosti úřady zamítnou, v centru zůstávají do doby uzavření případu. Mezitím se žadatelé o azyl, kterým maďarské úřady přiznaly statut uprchlíka, přesouvají do integračního centra v Bicske, kde zůstávají v průměru šest měsíců. Tyto změny systému těžko snášely některé děti žijící v zemi již delší dobu, protože musely opustit prostředí, na které byly zvyklé a ve kterém se již začaly integrovat, a začít nanovo v jiné škole a nové životní situaci.

Než Maďarsko začne řešit sporné otázky v azylovém procesu, musí se vypořádat s klíčovým institucionálním problémem: za integrační politiku nikdy nebylo odpovědné jedno ministerstvo nebo vládní agentura. Zatímco úkolem Úřadu pro migraci a národnost Ministerstva spravedlnosti a prosazování práva je vykonávat a koordinovat administrativní úkoly související s integrací, návratem a opětovným usazením uprchlíků, migrační odbor tohoto ministerstva vypracovává legislativu, která má usnadnit sociální integraci imigrantů. Nyní je třeba najít způsob, jak začlenit velký úkol integrace migrantů do kompetencí a odpovědnosti státní správy.

Judit Tóth
Maďarská asociace migrantů

Polsko

Několik posledních let se vyznačovalo vysokou mírou emigrace pracovních migrantů z Polska do Velké Británie, Irska a dalších zemí Evropského hospodářského prostoru. Rok 2008 byl obdobím, kdy se čekalo, že se Poláci začnou vracet zpět. Jejich návrat byl široce diskutován v médiích, i když ne v takové míře jako dřívější odliv Poláků do ciziny. Ve skutečnosti však bylo návratů poskrovnu. Jistě lze předpokládat, že počet Poláků odcházejících za prací do zahraničí se snížil a počet navrátilců se zvýšil, ale k dispozici je jen velmi málo dat o reálném rozsahu obou procesů.

Obrovský počet Poláků zůstává v cizině a je těžké říct, jestli vlna návratů do Polska dosáhne nebo nedosáhne velikosti emigrační vlny z let 2000 až 2007. Tato možnost se nabízela v kontextu "světové krize", ale zdá se, že většina Poláků pracujících v zahraničí se rozhodla vyčkat, jak se krize bude vyvíjet, a raději jí čelit v cizině než v Polsku. Stojí za to dodat, že silný zlotý podporoval návrat do země v průběhu větší části roku 2008. Poté, co krize začala polskou měnu oslabovat, mnoho lidí doufalo, že setrvání v cizině bude méně bolestné než následky návratu do Polska.

Co se týká imigrace do Polska, zjevně nejvlivnějším faktorem jsou opatření umožňující východním sousedům pracovat bez povolení a snadněji získat víza. Cílem zavedení těchto nových opatření měla být regulace trhu pro sezónní pracovníky a v jistém smyslu i kompenzace ztráty neregulérních sezónních pracovníků, jež byla důsledkem zavedení víz v roce 2003 (do té doby mnozí Ukrajinci a Bělorusové v Polsku pracovali nelegálně v rámci pobytu na turistické vízum). Regulace zavedená v roce 2007 a 2008 vyžaduje, aby osoba, která má zájem zaměstnat občana Ukrajiny, Běloruska nebo Ruska, registrovala přání zaměstnat danou osobu na místním pracovním úřadě. Pracovní migranti získají speciální pracovní vízum na základě takového prohlášení a mohou v Polsku pracovat po dobu 6 měsíců v roce. V roce 2008 úřady zaznamenaly celkový počet 156 105 registrovaných prohlášení o zaměstnávání občanů třetích zemí, z toho 142 960 občanů Ukrajiny, 11 998 občanů Běloruska a 1147 občanů Ruska. Hlavními oblastmi zaměstnávání cizinců bylo zemědělství (77 187) a stavebnictví (23 949). Počet "standardních" pracovních povolení vydaných v tomto období byl více než třináctkrát nižší, čítal 11 530 povolení.

Celkově lze říci, že situace v oblasti migrace v Polsku se v roce 2008 poněkud stabilizovala. Některé změny, které zjednodušují procedury zaměstnávání cizinců a podporují dlouhodobou imigraci a integraci těch zahraničních pracovníků, kteří v Polsku již pracují, budou zavedeny novým zákonem o pracovním trhu, který vstoupí v platnost na začátku roku 2009. Výsledkem by měla být další stabilizace v oblasti pracovní migrace. Očekává se také, že méně Poláků bude emigrovat ze země a více se jich postupně vrátí zpět.

Mirosław Bieniecki
Varšavská škola sociální psychologie, odborník a výzkumný pracovník v Caritas Polska a Institutu veřejných věcí.

Rumunsko

I v druhém roce po vstupu do Evropské unie zůstává Rumunsko emigrační zemí. Migrační vzorce v roce 2008 byly stejné jako v roce 2007. Rumunsko je i nadále jednou z deseti zemí nejvíce závislých na přílivu remitencí ze zahraničí, podle odhadů Světové banky tyto platby v uplynulých dvou letech dosáhly výše přibližně 9 milionů dolarů ročně.[1]

Jelikož objem remitencí zůstal v posledních dvou letech na stejné úrovni, zdá se, že počet emigrantů z Rumunska se ve srovnání s rokem 2007 nezvýšil. Je těžké říct, kolik Rumunů žilo v zahraničí na konci roku 2008, protože krátkodobá cirkulární migrace tvoří významný podíl celkové dočasné emigrace. Na základě srovnání různých zdrojů dat o pobytu Rumunů v zahraničí a o finančních transferech z ciziny lze průměrný počet dočasných emigrantů z Rumunska v roce 2008 odhadnout na přibližně 2,5 milionu.

Hlavními cílovými zeměmi rumunské emigrace byly i nadále Itálie a Španělsko - v Itálii pobývá 40 až 45 procent a ve Španělsku 30 až 35 procent rumunských migrantů. Emigrace do zahraničí se stala méně selektivní. Skladba skupiny migrujících občanů Rumunska do velké míry odpovídá demografické a socioekonomické struktuře obyvatelstva země.

Počet emigrantů s nízkou i vysokou kvalifikací oproti roku 2007 mírně vzrostl. Typický rumunský emigrant pracuje ve stavebnictví a typická emigrantka si vydělává jako uklízečka. Často v cizině nežijí osamoceně, ale s rodinou, což výrazně komplikuje rozhodování o potenciálním návratu domů. Rozsah trvalé emigrace zůstává i nadále relativně malý, v průměru se od roku 1998 v zahraničí natrvalo usadilo přibližně 11 000 osob ročně.

Průzkum v zahraničí naznačuje, že na konci loňského roku se ve světle světové finanční krize začal velký počet rumunských emigrantů obávat budoucnosti. Jedna třetina rumunských imigrantů do Španělska měla v úmyslu vrátit se do země původu[2]. Potíže na pracovních trzích v zemi původu a v cílových zemích v čase krize budou do velké míry utvářet reemigrační vzorce. Empirická zjištění ukazují na to, že někteří migranti se do Rumunska vrátí pouze na přechodné období a jakmile krize odezní, dojde k opětovné emigraci.

Dumitru Sandu
Profesor sociologie, Bukurešťská univerzita

[1] Migration and Development Brief, č. 5 a 8, 2008.
[2] Nepublikované výsledky průzkumu, který jsem provedl v říjnu 2008 v Madridu v rámci výzkumného grantu Sorosovy nadace.

Slovensko

Na území Slovenskej republiky sa v oblasti migrácie a azylu uskutočnili v roku 2008 viaceré významné skutočnosti ovplyvňujúce práva, povinnosti a postavenie štátnych príslušníkov tretích krajín.

Zo štatistického pohľadu je dôležité poukázať na zaznamenaný rekordný pokles žiadostí o azyl, keď na území Slovenskej republiky bolo v roku 2008 podaných len 909 žiadostí o azyl. Počet udelených azylov sa oproti predchádzajúcemu roku mierne zvýšil zo 14 na 22, avšak daný počet je stále veľmi nízky v porovnaní s ostanými krajinami Európskej únie.

Do vnútroštátneho právneho poriadku sa transponovala smernica Rady EÚ o minimálnych štandardoch pre konanie v členských štátoch o priznaní a odnímaní postavenia utečenca (tzv. procedurálna smernica), ktorá okrem iného ustanovila lehoty pre súdne konania v azylových veciach, a to tak, že o opravnom prostriedku proti rozhodnutiu Migračného úradu Ministerstva vnútra musí krajský súd rozhodnúť do 90 dní a o odvolaní proti rozhodnutiu krajského súdu rozhodne Najvyšší súd Slovenskej republiky do 60 dní.

Legislatívna zmena týkajúca sa ustanovenia lehôt v súdnom konaní predstavuje výrazné zrýchlenie rozhodovacej činnosti príslušných súdov a zamedzenie tomu, aby žiadatelia o azyl boli vystavení neúmerne dlhej dobe čakania na súdne prejednávanie ich podaní.

Od decembra je účinná aj ďalšia novela zákona o azyle týkajúca sa povinnosti štátu poskytnúť žiadateľom o azyl, v prípade zamietnutia ich žiadosti, bezplatnú právnu pomoc pri podávaní odvolania proti rozhodnutiu Migračného úradu. Bezplatná právna pomoc štátnym príslušníkom tretích krajín žiadajúcich o medzinárodnú ochranu je novo zabezpečovaná na jednej strane štátnou rozpočtovou organizáciou Ministerstva spravodlivosti - Centrom právnej pomoci, a na druhej strane aj mimovládnymi organizáciami. Novela priniesla aj ďalšiu významnú zmenu v rozhodovacej činnosti Migračného úradu MVSR spočívajúcu v odstránení dvojitého posudzovania prekážok administratívneho vyhostenia najskôr Migračným úradom MVSR a následne Úradom hraničnej a cudzineckej polície MVSR. Právomoc rozhodovať o existencii prekážok administratívneho vyhostenia majú momentálne už len útvary Úradu hraničnej a cudzineckej polície MVSR.

V roku 2008 bola vydaná na Slovensku prvá publikácia zaoberajúca sa integráciou cudzincov, "Integrácia migrantov v Slovenskej republike, Výzvy a odporúčania pre tvorcov politík" autorov Zuzany Bargerovej a Borisa Divinského. Publikácia bola pozitívne hodnotená aj Ministerstvom práce, sociálnych vecí a rodiny SR, keďže jej jednotlivé pasáže si osvojilo natoľko, že sa stali súčasťou pripravovanej Koncepcie integrácie cudzincov.

V roku 2008 sa začali prvé vážnejšie diskusie o nedostatku kvalifikovanej pracovnej sily na Slovensku. Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny v spolupráci s ďalšími organizáciami zorganizovali v septembri 2008 medzinárodnú konferenciu "Od nedostatku pracovných príležitostí k nedostatku kvalifikovanej pracovnej sily", v rámci ktorej sa diskutovalo o potrebe zamestnávania migrantov v oblasti pracovného trhu ako aj o skúsenostiach z iných štátov EÚ.

Nedostatok pracovnej sily v určitých profesiách prispel koncom roka 2007 k vypovedaniu Dohody medzi vládou Slovenskej republiky a vládou Ukrajiny o vzájomnom zamestnávaní občanov, čím sa v roku 2008 uľahčil pre občanov Ukrajiny prístup na pracovný trh, keďže sa zrušili kvóty pri ich zamestnávaní na Slovensku.

Miroslava Šnírerová
Právnička v organizácii Liga za ľudské práva. Prednáša na Katedre medzinárodného a európskeho práva na Právnickej fakulte Trnavskej univerzity.

Ukrajina

Podle oficiálních údajů dosáhl v roce 2008 počet ukrajinských pracovních migrantů v zahraničí třech milionů. Jedna polovina z nich pracovala v Rusku a druhá polovina v zemích Evropské unie (13,4 % v Itálii, 12,8 % v České republice, 7,4 % v Polsku, 3,9 % ve Španělsku, 3 % v Portugalsku). Objem peněz převedených na Ukrajinu ve formě remitencí se odhaduje na 5 až 8 miliard amerických dolarů.

Otázkami migrace se zabývá více než tucet institucí. Ukrajinská státní správa si uvědomuje potřebu ucelené koncepce migrační politiky. Již dříve zvažovala vytvoření instituce, která by měla na starosti koordinaci migrační politiky. Ačkoli tento proces zbrzdila politická krize, vláda nakonec v prosinci schválila koncepci, která navrhuje vytvoření samostatného koordinačního úřadu odpovědného za poskytování sociálního zabezpečení migrantům v cizině, vytvoření elektronického systému pro kontrolu migrace, prevenci nelegální migrace a podporu návratu migrantů.

Než budou tyto vize proměněny v praxi, emigrace poroste především kvůli hospodářské krizi a také díky speciálním programům, které zavedly sousední země pro své etnické menšiny žijící na Ukrajině. Polsko, podobně jako Maďarsko, zavedlo pro polské menšiny v zahraničí "kartu Poláka", která jim uděluje právo na zaměstnání v Polsku a usnadňuje vízové procedury. Mnozí západní Ukrajinci s polskými kořeny to považují za dobrou příležitost pro migraci za prací do Polska. Česká "zelená karta" by také mohla zesílit emigraci.

Po vstupu Polska, Slovenska a Maďarska do Schengenského prostoru se hraniční kontroly zpřísnily a vízová procedura je složitější a dražší. Ačkoli Ukrajina a Evropská unie podepsaly dohodu, která stanovuje poplatek za vyřízení víza na 35 eur a několika kategoriím Ukrajinců umožňuje prominutí vízových poplatků, tuto dohodu uplatňují pouze jednotlivé státy EU.

Ukrajinská vláda vyjednala dohody o malém pohraničním styku s Polskem, Slovenskem a Rumunskem. Tato jednání nabrala na intenzitě poté, co Ukrajinci v lednu a únoru, po vstupu Polska, Maďarska a Slovenska do Schengenu, protestovali a zablokovali hranice. Dohoda mezi Ukrajinou a Maďarskem vedla k vytvoření příhraniční zóny o šíři 50 km. Od září je pásmo malého pohraničního styku se Slovenskem široké 30 km, přičemž povolení s platností až 5 let mohou získat pouze Ukrajinci, kteří v příhraniční zóně žijí alespoň 3 roky.

Ukrajina podepsala podobnou dohodu s Polskem, její schválení však odložila Evropská komise. Před definitivním podpisem dohody v prosinci se pásmo pohraničního styku muselo zúžit z 50 na 30 km. Obyvatelé příhraniční zóny mohou získat vícenásobné vstupní povolení s platností 2 roky až 5 let. Tato dohoda podléhá ratifikačnímu procesu v každém ze států a její implementace je naplánovaná na polovinu roku 2009. Obdobná dohoda s Rumunskem je v poslední fázi vyjednávání.

V průběhu roku 2008 Ukrajina jednala s Moldavskem, Běloruskem a Ruskem o vytýčení hranice nezbytné k tomu, aby Ukrajina dosáhla zavedení bezvízového režimu s EU a v dlouhodobé perspektivě se mohla stát členským státem EU. Parlamenty Ukrajiny a Ruska v roce 2008 ratifikovaly readmisní dohodu.

Otázka imigrace na Ukrajinu byla důležitým tématem veřejné diskuse vystupňované několika případy rasistických útoků na imigranty. Ukrajina je i nadále jednou z hlavních tranzitních zemí pro migranty z Číny, Vietnamu, Pákistánu, Indie, Bangladéše a zemí bývalého Sovětského svazu. Někteří z migrantů, kterým se nepodařilo překročit hranice EU, zůstávají na Ukrajině. Podle odhadů ukrajinského ministerstva vnitra zůstane v zemi každý rok přibližně 20 000 lidí. V lednu Ukrajina ratifikovala readmisní dohodu s EU, jejíž podmínkou bylo vytvoření několika uprchlických center. Někteří politici vyjádřili potřebu zpřísnit imigrační politiku a omezit přístup některých kategorií migrantů k ukrajinskému občanství. Existují plány vytvoření systému biometrických dat o cizincích, kteří vstoupí na území Ukrajiny. Ukrajinská politika vůči uprchlíkům a žadatelům o azyl byla v roce 2008 kritizována mnohými občanskými organizacemi.

Myroslava Keryk
Odborná asistentka na Lazarski School of Commerce and Law ve Varšavě.




Texty vznikly v rámci projektu "Czech Made?" Multikulturního centra Praha za podpory Evropské komise.