Přehled událostí v oblasti mezinárodní migrace ve střední a východní Evropě v roce 2009

Sedm komentářů popisuje důležité události a změny v migračních trendech a migračních a azylových politikách v sedmi zemích střední a východní Evropy.

Již čtvrtým rokem MigraceOnline.cz publikuje stručné přehledy událostí na poli migrace za poslední rok ve vybraných středoevropských a východoevropských státech. Příspěvky ze sedmi zemí stručně charakterizují dění v oblasti pracovní migrace a azylu v roce 2009. Společné všem příspěvkům je téma hospodářské krize, a to, do jaké míry se naplnily prognózy jejího dopadu na migraci, například v podobě masových návratů migrantů či poklesu remitencí proudících do země. Dále příspěvky upozorňují na důležité legislativní změny (například co se týče uzavírání readmisních dohod, přístupu dětí migrantů ke vzdělání ad.) a změny ve struktuře institucí státní správy. Přestože jednotlivé příspěvky neposkytují vyčerpávající přehled všech událostí, jako celek i zvlášť nabízejí čtenáři čerstvé informace o realitě migrace v zemích střední a východní Evropy.


Bulharsko
Česká republika
Maďarsko
Polsko
Rumunsko
Slovensko
Ukrajina


Komentáře za rok 2006 naleznete zde.
Komentáře za rok 2007 naleznete zde.
Komentáře za rok 2008 naleznete zde.

Bulharsko

Podle průzkumu Národního statistického institutu zveřejněného v roce 2009 vzrostl v posledních třech letech počet mladých Bulharů s úmyslem emigrovat, více než jedna čtvrtina lidí ve věku 20 až 29 let plánuje krátkodobou emigraci v nejbližší budoucnosti. Došlo ke změně sociální struktury migračních proudů. Zatímco ještě před několika lety se sklon k emigraci projevoval spíše u vysoce kvalifikovaných mladých lidí, v současnosti narůstá v této věkové skupině migrace nízce kvalifikovaných anebo nekvalifikovaných.

Recese v Západní Evropě připravila o práci mnoho bulharských emigrantů. Mimo jiné i jednoleté smlouvy na pracovní pozice v oblasti zemědělských, úklidových a řidičských prací, které byly oficiálně nabízeny úřady práce, byly v roce 2009 přerušeny. K poklesu počtu vysoce kvalifikovaných emigrantů přispělo i rozhodnutí některých zemí EU (konkrétně Rakouska, Belgie, Francie, Německa, Itálie, Lucemburska, Malty a Velké Británie) zpřísnit cizincům podmínky vstupu na pracovní trh. Země jako Španělsko nebo Řecko se rozhodly naopak tato omezení úplně odstranit.

Nebyla zaznamenána žádná výraznější vlna návratů ze Španělska - země s početnou komunitou bulharských migrantů, a to i přesto, že ve Španělsku prudce stoupla míra nezaměstnanosti. Někteří migranti, kteří ztratili práci, se rozhodli v zemi zůstat s tím, že buď čekají na konec recese nebo využívají některých výhod sociálního systému země. Jiní migranti se do Bulharska vrátili, ale vzápětí odešli, protože krizi v Bulharsku vnímali akutněji než ve Španělsku. Mnohých dlouhodobých bulharských migrantů, kteří se ve Španělsku usadili a našli stálé zaměstnaní, se navíc vlna propouštění vůbec nedotkla.

V oblasti migrační politiky i nadále chybí jasně stanovená strategie. Po posledních parlamentních volbách v roce 2009 byla vytvořena nová pozice ministra pro bulharské občany žijící v zahraničí. Hlavní agendou tohoto ministra, jímž je silně nacionálně orientovaný historik a bývalý ředitel Národního muzea dějin, je transformace systému udělování bulharského státního občanství lidem žijícím mimo území Bulharska. Ministr se v tomto ohledu zaměřuje především na makedonské občany, kteří, jak tvrdí, se chtějí "rebulharizovat". Výsledkem je neutuchající diplomatické napětí mezi oběma státy.

Nově zvolená vláda prohlásila, že Bulharsko bude připraveno stát se součástí schengenského prostoru nejpozději v březnu 2011, pouze o dva měsíce po původně stanoveném termínu. Do té doby musí Bulharsko převzít harmonizovaná pravidla týkající se ochrany vnějších hranic, posílit policejní a soudní spolupráci s ostatními členskými zeměmi Evropské unie a zapojit se do Schengenského informačního systému, jež bude v zemi zprovozněn v březnu 2010, kdy začne vydávání biometrických pasů všem bulharským občanům.

Neda Deneva
Studentka doktorského studia, Katedra sociologie a sociální antropologie, Středoevropská univerzita, Budapešť

Česká republika

V roce 2009 zasaženém ekonomickou recesí zůstala nejpalčivějším problémem v oblasti migrace situace pracovních migrantů. Nedokonalé legislativní zakotvení, nejasná vize státní politiky a nepružná praxe v otázkách integrace cizinců na trh práce umožnily některým zaměstnavatelům, zejména agenturám práce, profitovat ze závislé situace zaměstnanců-cizinců a naplno rozjet moloch netransparentního obchodování s levnou pracovní silou.

Státu se nepodařilo situaci podchytit, a to ani přes některé legislativní změny, které jsou vůči cizincům vstřícnější. Došlo ke zrušení institutu povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí, byla zvýšena maximální doba platnosti povolení k zaměstnání a rozšířen okruh osob, které toto povolení nepotřebují vůbec. V souvislosti s vnějšími okolnostmi, danými hospodářskou krizí, která vedla k razantnímu úbytku volných pracovních míst, a jasnou strategií Úřadů práce preferovat cizince již pobývající na území před nově příchozími se však tato ustanovení do života cizinců příliš nepromítla. Nově byl zaveden i systém zelených karet, který se ale vzápětí z obdobných důvodů ukázal jako takřka nefunkční.

Ani snaha státu potírat porušování či obcházení zákona v oblasti zaměstnávání cizinců nepřinesla kýžené výsledky. Přestože došlo ke zpřísnění legislativy v oblasti regulace a fungování agentur práce, faktická kontrolní činnost státu byla nedostatečná.

Naplno se začal projevovat trend, kdy migranti přecházejí z režimu pobytu za účelem zaměstnání do pobytu za účelem podnikání, tento trend však pro cizince skýtal jen zdánlivé výhody. Dá se předpokládat, že cizinecká policie bude přistupovat k rušení pobytů u těchto cizinců, jelikož většina z nich fakticky vykonává činnost v intencích zaměstnaneckého poměru.

Představitelé neziskových organizací i odborné veřejnosti sledovali se znepokojením postoj MV ČR, vyjádřený v materiálu Zajištění bezpečnostní situace České republiky v souvislosti s propouštěním zahraničních pracovníků v důsledku hospodářské krize z počátku roku, který poznamenal oficiální dění v této oblasti a vedl k návrhu některých opatření s přímým dopadem na život cizinců. Konkrétním krokem bylo například zavedení tzv. dobrovolných návratů, a to jak dvoufázově vystavěných pro cizince v legálním postavení, tak i novátorsky pro cizince v nelegálním postavení. Ani zde však nelze hovořit o výraznějším úspěchu, což bylo pravděpodobně způsobeno částečně nesprávným nastavením podmínek návratového programu, ale zejména neochotou cizinců, zadlužených v domovských státech, opustit ČR i za cenu neoprávněného pobytu na území.

Nadále přetrvávaly i další problémy související s vyhošťováním cizinců např. s využitím readmisních dohod, se zajišťováním nezletilých cizinců v detenčních zařízeních či s otázkami zdravotního pojištění cizinců. Pokračoval také klesající trend počtu žádostí o mezinárodní ochranu (1258 žádostí za rok 2009).

Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra posiloval své pravomoce na úkor jiných resortů, ať již jde o získání části agendy integrace cizinců, rozhodování o trvalých pobytech nebo zelených kartách, a neobešel se bez kritiky, založené na obavách z extrémní koncentrace moci u jediného odboru státní správy.

K uspokojivé situaci nepřispěly ani radikální výroky zástupců státní správy, včetně tehdejšího ministra vnitra a policejního prezidenta, které naháněly strach jak samotným cizincům (z krutého postihu za nelegální pobyt), tak i Čechům (z budoucí kriminality cizinců). Tato prohlášení vyvolala úvahy o aroganci státní moci a pravděpodobně povzbudila majoritní společnost ke kriminalizaci migrace.

Na evropské úrovni došlo k důležitému vývoji. Stát se připravoval na transpozici návratové stejně jako sankční směrnice a vláda podpořila schválení směrnice o modrých kartách. Po celý rok probíhaly legislativní práce na stěžejní novele cizineckého zákona a souvisejících předpisů, jejich výsledek však prozatím zůstal utajen a ke změně legislativy navzdory očekávání v roce 2009 nedošlo.

Mgr. Pavla Burdová Hradečná
Programová ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Maďarsko

Migrační situaci v Maďarsku i nadále ovlivňuje evropská integrace, je však nutno říci, že neschopnost vlády dodat spolehlivá statistická data znesnadňuje objektivní zhodnocení stavu. Podíl cizinců se nijak zvlášť nezměnil, činí stále 2 procenta populace země, i když počet žádostí o azyl a víza se nepatrně zvýšil. Dvě třetiny cizinců pocházejí ze sousedních zemí a většinu z nich tvoří etničtí Maďaři, na které se vztahuje národní program pro usazování.

Zvýšil se počet občanů Číny a Vietnamu, kteří mají zájem přicestovat do Maďarska, stejně tak počet občanů těchto zemí vyhoštěných z Maďarska se oproti roku 2008 zvýšil dvojnásobně. Podíl Evropanů ve skupině žadatelů o azyl se v roce 2009 zdvojnásobil, a to především kvůli žadatelům ze Srbska a Kosova. Nelegální migrace je i nadále spojena převážně s tranzitní migrací. Přitažlivost Maďarska pro migranty se v roce 2009 téměř nezměnila.

V roce 2009 Maďarsko konečně ratifikovalo Revidovanou Evropskou sociální chartu (1996). Uplatnilo však výjimku z opčních, nepovinných ustanovení charty, které se týkají ochrany migrantů a jejich rodin. Také vypracování nového vládního dokumentu týkajícího se prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti (ASFJ) bylo v podstatě pouhým gestem, neboť po ratifikaci Lisabonské smlouvy a přijetí Stockholmského programu se tento materiál stal nadbytečným. Tento dokument se vůbec nezmiňuje o podpoře integrační politiky nebo o kulturních, sociálních a lidských právech. Namísto toho se vláda snaží přimět parlament, aby zasahoval do existující ústavní ochrany základních práv včetně ochrany osobních údajů ve jménu "práva Maďarů na bezpečí". V souvislosti s rozšířením schengenského prostoru a vylepšením technologií ochrany hranic se zlepší výměna dat o migraci, potenciálně i se státy mimo Evropskou unii. To může usnadnit legální migraci a její řízení v rámci mantinelů, jimiž jsou poptávka po práci a demografická rovnováha. Zároveň to však může znamenat oslabení už tak nedostatečné ochrany žadatelů o azyl, "tolerovaných" migrantů (kteří v zemi přechodně legálně pobývají) a osob, na něž se vztahuje princip non-refoulement (zákaz vyhoštění uprchlíka, pokud by po návratu do země původu byla ohrožena jeho svoboda či život).

Systém veřejného vzdělávání zaznamenal v roce 2009 důležitou změnu. Vzdělávací instituce mohou nyní ročním finančním příspěvkem podpořit přizpůsobení školních osnov na konkrétních školách, které jsou navštěvovány dětmi migrantů ve věku 5 až 18 let. Na jedné straně to vytváří naději, že školy začnou přijímat žáky-migranty, na druhé straně však nejsou stanoveny žádné důsledky nebo sankce pro školy, které přijmout cizince odmítnou. Decentralizovaný školní systém se projevuje vylučováním této skupiny obyvatel, což často vede k intervencím ze strany maďarského ombudsmana pro menšiny.

V lednu 2009 Maďarsko liberalizovalo vstup občanů zemí Evropského hospodářského prostoru na svůj pracovní trh tím, že zrušilo přechodná omezení a komplikované právní předpisy. Zároveň však v kontextu hospodářské krize ztratilo práci mnoho migrantů, převážně ze Slovenska a Rumunska, vykonávajících manuální práce a práce v těžkém průmyslu. Maďarský poslanec Evropského parlamentu Csaba Őry řekl, že v důsledku krize lze očekávat "rozumný, odůvodněný protekcionismus", opatření však mají být pouze přechodná.

Maďarský daňový úřad vydal směrnici o výjimce z placení poplatků za určité správní procedury, a to včetně právní pomoci a sociálních příspěvků uprchlíkům. Tato výjimka platí pro žadatele o azyl a migranty žádající o ochranu. Tyto osoby nebudou muset předkládat potvrzení o příjmu, aby mohly žádat o udělení výjimky. To však nebude platit pro migranty, kteří v Maďarsku prokázali svou soběstačnost.

Rok 2009 byl celkově pro migranty i jejich zástupce promarněným obdobím. Očekává se pouze několik změn správným směrem a pro vstup do roku 2010 je proto příznačná atmosféra hluboké frustrace.

Judit Tóth
Maďarská asociace migrantů
Shrnutí James Matthews.

Polsko

Rok 2009 byl navzdory stávajícímu trendu klesající migrace z Polska a rostoucímu počtu návratů do země dalším rokem, jenž se vyznačoval vysokou úrovní pracovní migrace z Polska do zemí Evropského hospodářského prostoru.

Polská média předpovídala stejně jako v minulosti velkou vlnu návratů polských migrantů, skutečnost však nakonec byla umírněnější. Odborníci se shodují na tom, že přestože počet polských pracovních migrantů v zahraničí poklesl, pro stanovení přesného rozsahu pracovní migrace není k dispozici dostatek dat. Jisté však je, že velký počet Poláků (odhadem 2 miliony) nadále pracuje v zahraničí a že se ve stále větším počtu objevují v dalších a dalších zemích (Norsko, Belgie, Nizozemsko).

Odvrácenou stranou téže mince je skutečnost, že narůstá počet Poláků, kteří v cílových zemích vyhledávají sociální podporu. Studie z terénu poukazují na to, že v některých komunitách napříč Velkou Británií Poláci spolu s občany dalších nových členských zemí EU tvoří více než 50 procent klientů organizací nabízejících sociální služby. Z těchto zjištění a z údajů Polské národní banky, které naznačují pokles objemu remitencí posílaných do Polska, lze usoudit, že migrace již není pro Poláky tak atraktivní možností jako v minulých letech.

Co se týče imigrace do Polska, začal se uplatňovat zákon regulující legální zaměstnávání cizinců - zákon o podpoře zaměstnanosti a o institucích pracovního trhu. Tento nový zákon zjednodušuje předchozí dvoufázovou proceduru na proceduru jednorázovou a snižuje počet dokumentů, které jsou zaměstnavatelé povinni předložit v příloze žádosti o pracovní povolení. Tato změna navazuje na úspěšná opatření z roku 2008, jež umožnila občanům Ukrajiny, Běloruska, Ruska a Moldavska pracovat v Polsku bez povolení po dobu 180 dnů v rámci jednoho roku. Tyto kroky zjednodušují procedury zaměstnávání cizinců a zřejmě vedou i k nárůstu pracovní migrace do Polska. Nadále však zůstává otázkou nejistá budoucnost více než 200 000 sezónních pracovníků z Ukrajiny poté, co koncem roku 2010 skončí platnost zákona o sezónní práci.

Výraznou událostí pro cizince v oblasti vzdělávání byla změna příslušného zákona, která umožňuje bezplatné vzdělávání mladých cizinců ve státních školách. Ve školách, které navštěvují žáci-migranti, novela dále také zavádí pozici asistenta.

Struktura skupiny žadatelů o azyl se výrazně změnila. V posledních 10 letech tvořili 90 % žadatelů o azyl občané Ruské federace s čečenskou národností. V roce 2009 byl podíl Čečenců "pouze" 54 %, zatímco podíl občanů Gruzie dosáhl téměř 40 %. Oficiálním stanoviskem Polska je, že Gruzie je bezpečnou zemí, a proto žádnému občanovi této země nebyl udělen statut uprchlíka nebo mu nebyla poskytnuta doplňková ochrana.

Mirosław Bieniecki
Odborný asistent na Varšavském ústavu pro sociální psychologii, spolupracovník Caritas Polska, analytik a výzkumný pracovník Institutu veřejných věcí.
Mikołaj Pawlak
Doktorand na Institutu filosofie a sociologie Polské akademie věd, vedoucí výzkumného týmu v Caritas Polska.

Rumunsko

Charakter diskuse na téma mezinárodní migrace doznal ve srovnání s rokem 2008 změn. V roce 2007, kdy země zažívala vysokou míru hospodářského růstu, byl zjevný nedostatek pracovních sil často připisován velké emigraci. V tomto kontextu byly imigrace a návratová migrace vnímány jako možná řešení problému. V roce 2009, kdy zemi hluboce zasáhla hospodářská krize, se pohled na věc změnil - zejména co se týče návratové migrace. Z vlny návratů v důsledku hospodářské recese v cílových zemích, se stal vážný problém.

V roce 2009 Rumunsko i nadále zůstalo emigrační zemí. Emigrační dynamika však měla slábnoucí tendenci a navázala na kontinuální zpomalování započaté v roce 2006. Odhady založené na datech pocházejících z několika zdrojů poukazují na nárůst počtu rumunských migrantů pracujících v zahraničí v roce 2008 (nárůst z přibližně 2,2 milionů v roce 2006 na asi 2,8 milionů v roce 2008) [1]. V roce 2009 pak došlo k očekávanému zpomalení tohoto růstu v důsledku vyšší návratové migrace a nižší emigrace. V rámci stále stabilnější struktury mezinárodní migrace připadl i nadále největší podíl rumunských pracovních migrantů na Itálii a Španělsko.

I přes zvýšenou návratovou migraci nedošlo k naplnění předpokladu o masivní vlně návratů, který byl založen na zjednodušeném ekonomickém modelu. Žádná oficiální evidence dočasných nebo trvalých návratů rumunských migrantů nicméně neprobíhá, což vede ke zkreslení informací o tomto fenoménu.

Úroveň imigrace nadále zůstává nízká: počet povolení k pobytu občanům ze třetích zemí vzrostl ze 40 000 v roce 2008 na přibližně 60 000 v průběhu prvního pololetí 2009. Zeměmi původu žadatelů byly i nadále především Moldavsko, Turecko a Čína [2].

Rumunsko bylo po dobu několika let mezi deseti rozvojovými zeměmi s největším objemem zasílaných remitencí (vyjádřených jako absolutní peněžní částka; při vyjádření remitencí jako podílu na HDP Rumunsko obsazovalo mnohem nižší pozice). V roce 2009 však Rumunsko začalo pociťovat důsledky sníženého přílivu remitencí [3]. V průběhu prvního pololetí se objem remitencí snížil asi na polovinu ve srovnání se stejným obdobím předcházejícího roku. Největší objem remitencí, tj. 60 %, byl i nadále posílán z Itálie a Španělska.

Navzdory tomu, že migrační trendy nezakládají žádné vážnější důvody pro očekávání nové vlny rumunské emigrace, většina členů EU15 (konkrétně devět států) dva roky po vstupu Rumunska do EU zpřísnila přechodná omezující opatření pro rumunské občany. V roce 2009 otevřelo pět zemí EU své pracovní trhy Rumunům, z nichž čtyři (Španělsko, Portugalsko, Maďarsko, Řecko) jsou či byly běžnými destinacemi pro rumunské migranty.

Monica Serban
Výzkumná pracovnice, Výzkumný ústav pro kvalitu života, Rumunská akademie věd.

[1] MSandu, D. (2010). Lumile sociale ale migraţiei romîneşti în străinătate. Iaşi : Polirom (in print)
[2] Rumunský úřad pro imigraci (2009). Infostat. http://ori.mai.gov.ro/api/media/userfiles/InfoStat_Octombrie_2009_text.pdf, použito 25.01.2010
[3] Světová banka (2009). Zpráva o migraci a rozvoji, 11.

Slovensko

V roku 2009 bol v oblasti pracovnej migrácie porovnateľný trend s predchádzajúcim rokom, keď v dôsledku finančnej a hospodárskej krízy a následnej straty zamestnania sa niektorí Slováci vrátili späť na Slovensko, avšak komplexne sa počty migrujúcich pracovníkov z územia Slovenska výrazne nezmenili.

Vláda Slovenskej republiky prijala v máji 2009 dlho očakávaný dokument, Koncepciu integrácie cudzincov v SR, týkajúci sa integrácie štátnych príslušníkov tretích krajín na území Slovenska. V dôsledku finančnej a hospodárskej krízy sa však nevyčlenili žiadne finančné prostriedky na podporu opatrení stanovených v Koncepcii. Daná oblasť bola v roku 2009 štátom spolufinancovaná len prostredníctvom Európskeho fondu pre integráciu štátnych príslušníkov tretích krajín.

V oblasti legislatívnych zmien je dôležitá novela zákona o pobyte cudzincov, pripravovaná počas roka 2009, predovšetkým kvôli transpozícii návratovej smernice do právneho poriadku SR a úpravy vízového režimu v dôsledku schváleného Vízového kódexu spoločenstva. Okrem toho sa upravili aj iné oblasti, pričom celkovo sa novela zaoberá zmenou v udeľovaní víz, zmenou v udeľovaní jednotlivých druhov pobytov a zmenou v oblasti administratívneho vyhosťovania a zaisťovania cudzincov. Novela prináša zmenu aj v oblasti pracovnej migrácie a umožňuje pracovníkom, ktorí sú vyslaní na Slovensko svojim zamestnávateľom na krátky čas, alebo u pracovníkov tzv. strategických investorov, aby na územie Slovenska pricestovali na základe udeleného víza, pričom za účelom zamestnania nemusia podávať žiadosť o udelenie prechodného pobytu. Na území SR môžu v takomto režime zotrvať až po dobu 90 dní od vstupu a ak majú udelené pracovné povolenie, môžu pracovať ihneď po ich vstupe na územie.

Počet podaných žiadostí o medzinárodnú ochranu v roku 2009 v porovnaní s predchádzajúcim rokom mierne klesol a ku koncu roka sa zastavil na 822 podaných žiadostí, pričom 14 štátnym príslušníkom tretích krajín bol udelený azyl a v 97 prípadoch im bola buď poskytnutá alebo predĺžená doplnková ochrana.

Na základe Dohody medzi vládou SR, Úradom vysokého komisára OSN pre utečencov a Medzinárodnou organizáciou pre migráciu o humanitárnom transfere utečencov, ktorí potrebujú medzinárodnú ochranu, cez Slovenskú republiku, prišli v júni 2009 na Slovensko palestínski utečenci, dlhodobo žijúci v preplnenom irackom tábore Al Waleed na hranici so Sýrskou arabskou republikou. Umiestnení sú na obdobie polroka v zariadení Migračného úradu MV SR, v Záchytnom tábore Humenné, a to až do doby, pokiaľ nepríde k ich presídleniu do tretej krajiny.

Verejnosť ako aj média zaujal prípad Alžírčana, ktorý bol v Alžírsku v jeho neprítomnosti odsúdený na doživotie okrem iného aj za trestný čin účasti v teroristickej skupine a na Slovensku požiadal o udelenie azylu. V októbri 2009 Krajský súd v Bratislave potvrdil rozhodnutie Migračného úradu Ministerstva vnútra Slovenskej republiky o neudelení azylu a o neposkytnutí doplnkovej ochrany. V decembri 2009 sa mu aj napriek nepretržitému policajnému dohľadu podarilo zo zariadenia Migračného úradu ujsť do Rakúska.

Miroslava Mittelmannová
Právnička v organizácii Liga za ľudské práva. Prednáša na Katedre medzinárodného a európskeho práva na Právnickej fakulte Trnavskej univerzity.

Ukrajina

V roce 2009 začalo Východní partnerství Ukrajiny s Evropskou unií, což ukrajinská vláda považuje za krok na cestě ke členství v EU. Od Ukrajiny se nyní očekává vypracování migrační politiky, zavedení migračních kontrol, posílení kontrol na hranici s Ruskem, zlepšení kontroly vydávání pasů a zavedení biometrických dat. V tomto ohledu byl zaznamenán určitý pokrok.

V červenci 2009 vznikl útvar Ukrajinské migrační služby v rámci Ministerstva vnitra, jehož agenda zahrnuje oblasti občanství, uprchlíků, vydávání pasů, monitorování populační statistiky a migrace. Činnost útvaru však byla omezena politickým konfliktem, kdy prezident vetoval rozhodnutí vlády o útvaru. Navzdory tomu začala práce na jednotné souhrnné elektronické databázi ukrajinských občanů, imigrantů a emigrantů. Zatímco podle prohlášení parlamentu nebudou biometrická data požadována od žadatelů o ukrajinská víza, vláda zvažuje možnost dobrovolného poskytnutí biometrických dat žadateli anebo přijetí nové legislativy. Prezidentské volby v roce 2010 však mohou přinést další změny.

Vzhledem k tomu, že Ukrajina sousedí s pěti členskými zeměmi Evropské unie, zůstává i nadále důležitou tranzitní zemí pro ilegální migranty. Tyto osoby někdy zůstávají na území Ukrajiny, ale data o jejich počtu jsou diskutabilní. Podle odhadů OSN jde o 7 milionů osob, podle jiných odborníků jde jen o několik stovek tisíc nelegálních migrantů. Vzhledem k tomu, že 1. ledna 2010 měla vstoupit v platnost Readmisní dohoda s EU, byla již během roku 2009 průběžně budována centra pro migranty deportované z EU. Ukrajina navíc v současné době uzavírá jednání o readmisních dohodách s Ázerbajdžánem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem a otevírá jednání s dalšími zeměmi.

Ministerstvo vnitra prosazuje důsledný systém kontroly migrace. V srpnu 2009 vláda s cílem omezit nelegální migraci zavedla finanční požadavky pro vstup cizinců na území Ukrajiny. Občané zemí Afriky, Asie a některých zemí Společenství nezávislých států se musí prokázat hotovostí ve výši asi 1000 EUR (12 520 UAH), což představuje vážné omezení pro uprchlíky a pracovní migranty.

Azylová politika Ukrajiny je značně restriktivní a podle šetření organizace Human Rights Watch je statut uprchlíka udělen pouze třem procentům žadatelů o azyl. Procedura se omezuje na tři kroky - zadržení, soud a deportaci. V zemi také chybějí nástroje integrace cizinců do společnosti. V roce 2009 však bylo navrženo několik legislativních změn.

V souvislosti s příchodem nelegálních migrantů a budováním táborů pro vyhoštěné migranty došlo v zemi k eskalaci xenofobie a rasistických postojů. Krajně pravicový prezidentský kandidát Oleh Tiahnybok inicioval v celé zemi pochody proti imigrantům a prohlašoval, že migranti jsou hrozbou pro pracovní trh a zdrojem nemocí a kriminality.

V roce 2009 pokračovala emigrace z Ukrajiny. Podle ministra Yuriye Lutsenka ze země odešly 2 až 4 miliony emigrantů. Cílové země se nezměnily - Polsko zůstalo cílovou zemí sezónních pracovníků, do České republiky, Itálie, Španělska, Řecka a Portugalska mířili naopak dlouhodobí migranti. Odborníci odhadují, že objem remitencí v roce 2009 dosáhl 3,5 miliardy USD, přičemž očekávaný pokles objemu remitencí v důsledku hospodářské krize je 5 až 8 %.

V červenci 2009 vstoupila v platnost Dohoda mezi Ukrajinou a Polskem o malém pohraničním styku. Došlo k 380 000 přechodům hranice 5 tisíci Ukrajinců, dalších 12 tisíc jich čeká na výsledek posouzení žádosti úřady. Ukrajina by ráda rozšířila pohraniční zónu ze 30 na 50 km. Pokračovala také jednání ohledně malého pohraničního styku s Rumunskem.

Myroslava Keryk
Odborná asistentka na Lazarski School of Commerce and Law ve Varšavě.