Proměny Karlína pohledem žáků gymnázia PORG Libeň – 2. díl

Z dávné historie, která není zase tolik relevantní k našemu tématu, zmíníme jen pár malých střípků. Budova Invalidovny byla jako vojenská nemocnice založena již v 17. století na tehdejším Špitálském poli. Název Karlín vznikl postupným počeštěním a zkomolením jména Karolíny Augusty, manželky Františka I., po níž byl pojmenován při svém oficiálním založení v roce 1817. V průběhu 19. století se Karlín stává průmyslovou čtvrtí. Jeho rozvoj je podpořen založením přístavu a později stavbou Negrelliho viaduktu. Přístav následně zaniká postupným zasypáváním ramene Vltavy, z čehož vzniká Rohanský ostrov v dnešní podobě.  

Karlín zůstává průmyslovou a dělnickou čtvrtí po větší část 20. století. V poválečném období dochází ke zhoršení životních podmínek. Zvyšuje se míra znečištění a počty obyvatel přesahují hranici přelidnění. V 50. letech například v Karlíně žije dvakrát tolik lidí nežli dnes. K zásadní proměně dochází po převratu v roce 1989 a s ním souvisejících privatizacích bytů a bývalých industriálních komplexů. Investoři si začínají uvědomovat potenciál čtvrti vzhledem k blízkosti k centru města a také řadě nových ploch k zastavění, které ještě přibývají na místech po uzavřených továrnách. Nové budovy jsou převážně kancelářské a nově vznikající byty často cenově převyšují pražský průměr. Jelikož je většina pozemků i bytů v soukromých rukách, nedochází zde k žádné regulaci. Strategický plán o proměně Karlína, který předznamenává vývoj k dnešní podobě, vzniká již v roce 2000. Povodně, o kterých bude ještě za chvíli řeč, tento záměr podstatně urychlily. Posledním střípkem upevňujícím nové ekonomické postavení Karlína je turistický ruch a především pak vysoké počty místních bytů nabízených prostřednictvím Airbnb, které se v důsledku stávají nedostupnými pro potenciální dlouhodobé obyvatele. Toto v minulých měsících zásadně zastavila pandemie COVID-19. Ale jak říká pan Vávra, majitel bytu v Karlíně: „Už zase slyšíme ten známý zvuk koleček kufrů drncajících po dlažbě. Zase už začínají najíždět.”

Jak jsme již zmiňovali v prvním díle, pozitiva proměny Karlína zmiňují jen dva lidé, s nimiž jsme si povídali. Co to znamená? Pan Brož, který se do Karlína nastěhoval přibližně deset let před povodněmi, jeho proměnu vítá s otevřenou náručí. Myslí si, že mu prospělo, když se stal upravenou a novou čtvrtí. Pan Vávra čtvrť zažil jen pár let před povodněmi. Stále je velice kritický k výstavbě, kterou označuje za zpupnou a nepromyšlenou. Dodává, že nemá problém s novou výstavbou obecně, ani vznikem „Nového Karlína“, přál by si jenom, aby smysluplně navazoval na ten původní a doplňoval jej. Přes to všechno ale ve čtvrti nakonec žije rád. Ostatní respondenti jsou k proměnám vyloženě kritičtí a Karlín označují za mrtvý. Kritizují především výši cen, ať už bydlení, nebo kávy či piva ve většině podniků. Zmiňují také ztrátu duše čtvrti a její uniformitu. 

„Tohle už není Karlín,” zaznívá nezávisle na sobě ve dvou z našich rozhovorů. V jednom případě jde o komentář k výstavbě na Rohanském ostrově a dalším novým budovám, které pan Vávra odmítá akceptovat jako součást Karlína. V druhém případě jde o vyjádření ke ztrátě dávného ducha čtvrti: 

„Já na to dodneška vzpomínám, když jdu Karlínem, tak se mi kolikrát chce brečet. Říkám si, že to snad ani není pravda,” stýská si pan Balog. 

Obecně se zdá, že dnešní Karlín může být rozhodně příjemným místem pro život, nicméně pouze pro lidi ze středně až vysoko příjmových skupin.  

Děkujeme také mnohokrát členům spolku Paměť města: socioložce Barboře Matysové za úvodní přednášku a zprostředkování kontaktů v terénu a architektovi Jakubovi Nakládalovi za procházku po Karlíně.

Tento článek vznikl v rámci projektu „Příběhy těch, co museli jít“ (reg. číslo projektu CZ.07.4.68/0.0/0.0/19_068/0001446), který byl podpořen Operačním programem Praha - pól růstu České republiky, který se spolufinancován strukturálními a investičními fondy Evropské Unie.