Studenti chtějí chodit do školy, potřebují však cítit, že je připravuje na jejich budoucí život
Studenti a studentky Gymnázia Přípotoční strávili spolupráci s MKC Praha v intenzivním každotýdenním kontaktu téměř půl roku. Za tu dobu prošli pěti workshopy, jejichž tématem byla historie migrace na území dnešní České republiky v posledních sto letech. Tato setkání, při kterých studovali dobové materiály a diskutovali nad souvisejícími otázkami, měly dvě hlavní tematické linky. Měly jednak ukázat, že migrace obyvatel není novým fenoménem současné doby, ale něčím, co se dělo vždy a vždy se dít bude, proměňují se pouze specifické okolnosti a podmínky. Druhou linkou, která byla v rámci projektu rozvíjena, byla snaha o přiblížení a pochopení specifické sociální a ekonomické situace v pohraničních oblastech České republiky, tedy v bývalých Sudetech.
Na historické workshopy už pak navazoval vlastní projekt studentů a studentek, zpracovávající téma, které si měli sami zvolit. Od toho je však dělil ještě jeden nelehký krok. Toto téma nalézt. Žáci dostali na výběr několik možných okruhů, z nichž drtivě zvítězilo vzdělávání. V následujících debatách se pak snažili vybrat vhodný úhel, jak se nad problematikou zamýšlet. Jednou z možností bylo zaměřit se na rozdílnost podmínek pro vzdělávání u romských žáků a příslušníků majority v severních Čechách, čímž mohli navázat na znalosti nabyté v předcházejících lekcích. Postupem času však bylo stále jasnější, že studenty a studentky téma zajímá především kvůli vlastní perspektivě a jejich aktuální pozici v českém vzdělávacím systému a nebyl důvod jim ve výběru tématu bránit, protože pro výzkum jsou zapálení a zájem o téma u mladých výzkumníků velmi důležité.
Cítí se žáci středních škol připraveni na budoucí život?
Žáci často zmiňovali, že se necítí připraveni na budoucnost, která je čeká po ukončení gymnázia, a budí v nich tak silné obavy. Reflektovali skutečnost, že vstupní podmínky na trh s bydlením jsou výrazně náročnější než ty, se kterými se potýkala generace jejich rodičů. Zmiňovali některé aktuální kauzy, jako například krach energetické společnosti Bohemia Energy, a strach, že by na podobnou událost nedokázali reagovat tak, aby je nedostala do finančních potíží.
Nejčastěji se však vraceli k frustraci ze skutečnosti, že musí převážnou většinu svého času věnovat studiu předmětů, které je moc nezajímají, aby splnili klasifikační kritéria, a nemohou se tak dostatečně věnovat těm předmětům, v nichž by se rádi více rozvíjeli. Společným projektovým tématem se tedy stala otázka, zda by bylo možné, aby si studenti volili předměty, které budou studovat. Projekt na Gymnáziu Přípotoční byl tak mimo jiné mimořádný v tom, že zde zvítězila participativní složka nad tematickou. Všichni účastníci projektu si byli samozřejmě vědomi skutečnosti, že se pohybují v rámci definice všeobecného gymnázia, které se ze své podstaty snaží zprostředkovat všeobecný přehled. To však neubíralo na zajímavosti otázce, zda může existovat alternativa mezi nutností rozhodnout se o svém budoucím zaměření již po základní škole a vydat se na odbornou školu a mezi příliš širokým gymnaziálním vzděláváním. Za účelem zodpovězení této otázky bylo tedy podniknuto několik kroků.
Hledání odpovědi
Studenti a studentky ve spolupráci s hostující socioložkou sestavili online dotazník, v němž se tázali ostatních středoškolských studentů a studentek, zda by ocenili možnost větší volnosti ve volbě předmětů. Ten ukázal, že až 90 % z téměř tisíce respondentů a respondentek by tuto možnost uvítalo. Dále pak studovali dostupné materiály o školských zákonech a přizvali si na pomoc také zaměstnance Ministerstva školství, s nímž hovořili o chystaných reformách v této oblasti. V neposlední řadě se pak žáci vydali vyzpovídat několik školních institucí, kde možnost specializace v různých formách existuje. Dvě z vybraných škol osobně navštívili a hovořili s místními pedagogy a žáky. Na některých provedli online rozhovory s vybranými místními studenty. Jedním z účastníků rozhovoru byl také ředitel Gymnázia Přípotoční, s nímž studenti diskutovali o jeho názorech na nutnost proměny systému vzdělávání a faktorech, které tuto změnu brzdí. Během výzkumu se neustále objevovala řada dalších zajímavých otázek, které by si všechny zasloužily vlastní rozsáhlý výzkum. Studenti se však snažili držet hlavní výzkumné otázky týkající se různých aspektů více individualizované volby obsahu studia a v tomto ohledu došli k několika dílčím závěrům.
Zákony a peníze
Mladí výzkumníci a výzkumnice zjistili, že existují dvě hlavní limitace pro kreativnější nastavování učebních plánů, a to ze strany zákona a také možností financování. Co se týče prvního zmíněného, pokud je škola definována jako všeobecné gymnázium, musí naplňovat stanovené osnovy a objem vyučovaných hodin, které jsou ale naddimenzované jak z pohledu žáků, tak některých pedagogů. Druhou možností je pak definice školy jako některého typu odborného lycea, kterého využívají především nově vznikající takzvané alternativní školy.
Otázku finančních omezení dobře reprezentuje skutečnost, že až na jednu výjimku byly všechny školy, které jsme navštívili a kde existovala možnost bližší specializace ve vyšších ročnících, soukromé. Výhodou soukromých škol je mimo jiné to, že mohou zaměstnat vyšší počty pedagogů a poskytovat tak možnost otevření většího množství předmětů pro individuálnější práci s menšími počty žáků ve třídách. Hlavní nevýhodou je pak celkový dopad na fungování společnosti, v níž jsou studenti a studentky již v raném věku segregováni na základně ekonomických možností svých rodin.
Návrh řešení, které třída, v níž byl projekt iniciován, navrhuje, je společné úsilí vycházející shora i zdola. Konkrétně by to mělo znamenat, že třída kvituje nutnost komplexní reformy vzdělávacího systému tak, aby dával větší možnost pro rozvoj individuálních schopností. Tato reforma však musí vznikat ve spolupráci se studenty, kteří daný systém zažívají každý den na vlastní kůži. Studenti si přejí, aby byl jejich hlas slyšen, jelikož navzdory všem stereotypům o líných teenagerech do školy chodit chtějí, pouze potřebují cítit, že zde strávený čas dává smysl a zprostředkovává jim možnost připravit se na nelehký svět, který je čeká za zdmi vzdělávacích institucí.
Ačkoli se tento studentský projekt svým tématem značně vychýlil od tematického zaměření projektu, kterým je migrace, poskytl studentům prostor věnovat čas tomu, co je skutečné pálí a k tomu se přiučit metodám sociálně vědního výzkumu. Studenti a studentky měli dále možnost výzkum realizovat od počátečního sestavení výzkumných otázek, přes realizaci online výzkumu až k závěrečné analýze získaných dat a jejich zpracování. Ačkoli jich samotných se možná budoucí proměna českého vzdělávacího systému pravděpodobně již vůbec nedotkne, výzkum dělali také s myšlenkou na další generace a s nadějí, že jejich výzkum by mohl této proměně přispět.
Prezentaci studentského výzkumu si můžete prohlédnout tady. Komentář k prezentaci si pak přečtete tady.
K tématu vznikl také podcast, který si můžete poslechnout tady.
Tento článek vznikl v rámci projektu „Příběhy těch, co museli jít“ (reg. číslo projektu CZ.07.4.68/0.0/0.0/19_068/0001446), který byl podpořen Operačním programem Praha - pól růstu České republiky, který se spolufinancován strukturálními a investičními fondy Evropské Unie.
